Něco málo o historii kostela

První písemná zmínka o městě pochází z roku 1260. Původní strážní osada, založená asi ve 12. století na středověké zemské stezce spojující Prahu s Vídní, se ve 14. století díky velkolepé výstavbě proměnila  ve město. Gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie tedy vzniknul na místě staršího románského kostelíka, který zřejmě v rozvíjejícím se středověkém městě nedostačoval svou kapacitou. Místo něj byla postavena mohutná trojlodní bazilika, jejíž stavba však trvala poměrně dlouhou dobu. Přestavby kostelů obvykle začínaly od presbytáře, aby bylo možné co nejdříve, byť v provizorních podmínkách, obnovit liturgický provoz. Proto byl i ve Slavonicích nejdříve dokončen nový presbytář, který získal žebrovou klenbou někdy kolem poloviny 14. století. Stavba trojlodí se však patrně kvůli velkým finančním nákladům protahovala, a hlavní loď tak byla zaklenuta až na počátku 16. století. Přesto interiér působí jednotně, protože i v lodích bylo užito staršího typu žebrových křížových kleneb. Stavbu kostela zřejmě financovali jak slavoničtí měšťané, tak i páni z Hradce, kteří dali kostel propojit s panským domem krytou chodbou, jež vedla z patra domu na kruchtu kostela.

V letech 1503 – 1549 byla postavena pod vedením stavebního mistra Michala při severní straně presbytáře kostela městská věž, jejíž stavbu zaplatil soukenický cech. Jeho znak v podobě otevřených nůžek najdete vytesaný na severní stěně věže a o kousek výše se nachází pamětní kámen, který nás zpravuje o dokončení stavby věže v předvečer svátku sv. Vavřince roku 1549.

V barokním období na počátku 18. století přibyly po stranách bočních lodí ze severní a jižní strany kaple sv. Antonína a Panny Marie Bolestné a na západní straně došlo k úpravě hudební kruchty. Tím se stavební historie kostela uzavřela.

 kostelního vybavení je pozoruhodný velký krucifix se sochou Ukřižovaného z roku 1512, umístěný na hlavním oltáři. Jedná se o velmi kvalitní sochařské dílo z období pozdní gotiky, jehož autor měl blízko k dílně sochaře, který vytvořil mimořádný vyřezávaný oltář v hornorakouském Kefermarktu. V presbytáři a hlavní lodi je rozmístěno 14 barokních soch apoštolů a evangelistů od neznámého autora. Umístění soch na pilířích symbolizuje, že apoštolové jsou oporou církve. V pravé straně presbytáře se nachází mělké trojdílné sedile (výklenek určený k sedání), v němž stojí sochy Krista, Panny Marie a sv. Jana z poloviny 15. století. Tyto sochy kostelu daroval na počátku 20. století slavonický farář Theodor Deimel, jenž byl také nadšeným historikem, městským kronikářem a správcem muzea.

V severní boční lodi je umístěný barokní oltář s Kalvárií v bohatém rozvilinovém ornamentu, jenž byl původně součástí mobiliáře hřbitovní kaple sv. Kříže ve Slavonicích. Jižní loď ukončuje tzv. Bílkovská kaple, kde jsou ve fragmentech dochované dvě vrstvy nástěnných maleb ze 14. století. Starší vrstvu představují postavy světců v malované arkádě, mladší jsou novozákonní výjevy nad okny se scénami ze Zvěstování, Nesení kříže a Zmrtvýchvstání.

Bohatá historie se netýká jen samotného kostela, ale i jeho bezprostředního okolí. Málokdo dnes asi tuší, že v okolí kostela se minimálně do konce 16. století nacházel hřbitov, kde stávala gotická kaple sv. Jakuba, která byla zcela zničena při požáru města v roce 1750. Kaple měla funkci tzv. karneru, tedy stavby s podzemním prostorem k ukládání kostí ze hřbitova a nadzemní kaplí, kde se sloužily zádušní mše. Jak kaple sv. Jakuba přesně vypadala, bohužel nevíme, protože na jediné staré vedutě města z roku 1729 je z ní vidět jen kousek střechy a věžička. Z archivních pramenů víme, že kaple sv. Jakuba se v 17. a 18. století k liturgii nevyužívala, ale skladovalo se v ní např. seno či dřevo. Bezpochyby proto, že za hradbami města byl založen nový hřbitov. Tradici pohřbívání v okolí kostela připomíná renesanční náhrobník z roku 1578, který se nachází po pravé straně vstupu do kostela. Patří Jakubu Peregrinovi, jenž ve městě ve 2. polovině 16. století působil jako luterský kazatel. Jeho náhrobek se původně nacházel uvnitř kostela, ale v počátcích rekatolizace na začátku 17. století musel být přemístěn ven.