Historie

Světec kostela - Sv. Oldřich Augšpurský, biskup

žil na konci 10. století na území německé říše. Narodil se ve městě Augšpurku a byl členem knížecí rodiny. Vyrůstal v benediktinském klášteře Sanct Gallen (česky sv. Havel) ležícím na půdě dnešního Švýcarska a později se rozhodl svůj život zcela zasvětit církvi. Postupně se vzdal všech světských povinností, které plynuly z jeho knížecího titulu. Ve svých 33 letech byl Oldřích, syn alemanského knížete Hupalda, jmenován roku 923 augšpurským biskupem.  Spojuje se s ním několik zázraků, např. záchrana Augšpurku při obléhání, kdy sám obranu města od 7. do 9. srpna 955 řídil a pomohl k vítězství nad Uhry i Otovi I. v bitvě u Lechu mezi Augšpurkem a Landebergem. Tím dostal i Oldřich jako první biskup Augšpurku mincovní právo. Také po výstavbě hradeb města a jeho samotné obrany se vzdal již světský věcí a věnoval se jen pastoračním úkolům. Biskup Oldřich umírá 4. července 973 v Augšpurku, kde je také pochován. Papež Jan XV 31. ledna 993 Oldřicha svatořečil v první oficiální kanonizaci, připravované procedurálně.

Zobrazení a atributy: vždy v biskupském rouchu -  se žebrákem u nohou, nebo krysy, nebo v ruce ryby – to je podle legendy o pátečním postu.

Přímluvce: vinařů, rybářů, proti horečce, slabosti, při těžkém porodu, proti krysám a proti nebezpečí povodní.

Svatý Václav v legendě o sv. Oldřichovi v manuskriptu Liber depictus

Mezi nejzajímavější rukopisy poloviny 14. století, jež vznikly na našem území patří bezpochyby Krumlovský obrazový kodex, zvaný také podle poznámky na foliu 1 r Liber depictus. Manuskript vznikl pravděpodobně krátce před rokem 1350 a obsahuje 171 pergamenových folií o rozměrech 35 x 25 cm.

Původně byl Liber depictus určen asi pro některého člena rodiny Rožmberků. Roku 1350 založila Kateřina z Rožmberku klášter, který byl zasvěcen „in hon. ss. Corporis Christi et gloriosae Virginis Mariae" a jemu mohla darovat právě vyhotovený kodex. Od té doby pak byl v majetku minoritského kláštera Panny Marie v Českém Krumlově.

Na titulním listu je také poznámka ze 17. století, že v té době patřil rukopis „Convectus Beatae Virginis", jak se označoval minoritský klášter. V roce 1782, po zrušení kláštera Josefem II., byl rukopis převezen do Vídně, do císařské Dvorní knihovny. Dnes je majetkem Rakouské národní knihovny ve Vídni (Cod. 370).

Je velice dobře známo, že jsou v rukopisu zobrazeny tři legendy o českých světcích (sv. Václav, sv. Ludmila a sv. Prokop). Málokdo ale ví, že se postava českého knížete Václava objevuje ještě v jedné legendě, a to o augšpurském biskupu, sv. Oldřichovi (890-973). Legenda je zachycena na foliích 150v nahoře až 155r dole. Oldřichův život je zachycen v celkem devatenácti scénách, v deseti pak vystupuje sv. Václav.

Jakou roli hraje v Oldřichově „životě" sv. Václav? Zaměříme se pouze na část se sv. Václavem, která se „čte" v pásech vedle sebe. Takže nejprve horní pás na obou stranách a příběh pak pokračuje dolním pásem.

Sv. Václav přijíždí se svou družinou k císaři. Biskup Oldřich přijímá českého knížete a zve jej do svého domu. Bere knížete za ruku a společně vidí, jak je na nosítkách za velkého pláče přenášeno tělo nebožtíka, člověka, který byl velice dobrotivý k chudým. Oldřich a Václav se kleče modlí u nosítek se zesnulým, chtějí jej společně vzkřísit. Muž zvedá hlavu, pozvedá ruce, jedno oko má otevřené. Václav s Oldřichem napůl nebožtíka vzkřísili. Muž klečí před oběma světci a děkuje jim za své vzkříšení. Václav jí s Oldřichem u jednoho stolu. Dva služebníci přinášejí mísy. Václav se loučí s Oldřichem. Český kníže se vrací se svou družinou do Čech. Oldřich leží mrtvý na svém loži. Jeho duše je odnášena andělem do nebe. Světcovo tělo je duchovními ukládáno do sarkofágu. Je možné, že se oba budoucí světci potkali. Oldřich se stal biskupem roku 923 a kníže Václav zemřel roku 935, neexistují o tom ale žádné písemné zprávy.

Svátek: 4. července